Americký radar v Česku nebude 01. 02. 09 [1. 2. 2009 (iHNed.cz)]
Buď bude společná raketová obrana NATO, USA a Ruska, nebo žádná taková věc nebude
Buď bude společná raketová obrana NATO, USA a Ruska, nebo žádná taková věc nebude, uvedl šéf senátního zahraničního výboru Jiří Dienstbier v diskusním pořadu Otázky Václava Moravce.
Předseda senátního zahraničního výboru a někdejší ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier zpochybnil vybudování amerického protiraketového radaru v České republice.
Podle něj prvky protiraketové obrany v České republice nakonec nevzniknou na základě bilaterálních vztahů. Dientsbier vidí životnost celého projektu v jednáních mezi NATO, Spojenými státy a Ruskem. "Buď bude společná raketová obrana NATO, USA a Ruska, nebo žádná taková věc nebude," řekl Dienstbier v diskusním pořadu Otázky Václava Moravce.
Deriváty hvězdných válek
Instalace radaru v ČR a raket v Polsku nebude podle Dienstbiera prioritou prvního období vlády nového amerického prezidenta Baracka Obamy kvůli větším prioritám jako je ekonomická krize. Dienstbier se odvolal na Obamova viceprezidenta Joe Binden, který podle něj "nemá rád deriváty hvězdných válek".
To český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se zapojení Ruska do systému protiraketové obrany nebojí, nehodlá už ale podepsanou bilaterální smlouvu o radaru americké protiraketové obrany nahrazovat jiným dokumentem či ji jinak přepisovat.
"Lepší smlouva nebude"
Karel Schwarzenberg vyjádřil přesvědčení, že bilaterální smlouva, kterou podepsal s bývalou americkou ministryní zahraničí Condoleezou Riceovou, je dostačující. "Lepší smlouvy se nám od Spojených států nedostane," řekl ministr. "Příští smlouva by mohla být jen horší," dodává Schwarzenberg.
Podle amerického politologa a bývalého poradce amerických prezidentů Zbigniewa Brzezinskiho protiraketová obrana v současnosti nutná není. "Vychází totiž z technologie, jejíž účinnost se zatím neprokázala, chrání Evropu, která o to nežádá, a je namířená proti hrozbě, která bude aktuální až za deset let," uvedl Brzezinski.
Světu podle něj nehrozí nebezpečí od konkrétních států, riziko však vychází spíše z jejich vnitřní nestability - ať už jde o nedostatečnou vnitřní bezpečnost Pákistánu či nevyřešená jaderná jednání se Severní Koreou a Íránem.
