Plénum Senátu 7. ledna 2009 07.01.2009
Debata po vystoupení předsedy vlády Mirka Topolánka
Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedo, pane premiére, kolegyně a kolegové, budu se snažit být co nejstručnější, mám jenom několik drobných otázek.
První je, že jsem někde zaznamenal, což nevím, jestli je novinářská kachna nebo ne, že naše předsednictví se chce také zabývat nějakým jednáním s Pákistánem. Rád bych věděl, o čem to vlastně je.
Druhá věc. Pokud jde o východní spojenectví, rozumí se tím, že my, nebo Evropská unie se bude s jednotlivými republikami na něčem domlouvat anebo se budeme pokoušet mezi Gruzií a Běloruskem v tomto prostoru vytvářet nějakou komplexní politiku, která by ovšem mohla být stěží vykládána jinak, než jako pokus o vytváření nějakého bloku v ruském „blízkém zahraničí“, jak oni formulují, a to by jistě narazilo na určité problémy. Chtěl jsem se zeptat, jak to podrobněji koncipujete.
Třetí věc. Několik let říkáme, že Balkán je naší prioritou. Teď se – aspoň jak jste říkal vy předevčírem v rozhlasu nebo kde – říká, že jde především o Chorvatsko jako prioritu. Bylo by pěkné, kdyby se podařilo českému předsednictví vyřešit spor Slovinska s Chorvatskem. Ovšem ten spor už vlastně vyřešila slovinská a chorvatská vláda, jenomže to odmítl chorvatský parlament. Všechny hranice na Balkáně vznikaly podivným způsobem a není důvod, aby se dohodlo, že Slovinsko bude mít svůj vlastní přístup k moři.
Ale myslím, že mnohem podstatnější pro Balkán bude, kdybychom prosadili změnu vízové situace pro všechny tyto země.
Například v Bosně a Hercegovině jsou občané dvojí kategorie. Bosenští Chorvati mají chorvatské pasy a mohou volně cestovat, zatímco Bosňáci nemohou. Srbové mají většinou také srbské pasy, takže je třeba řešit to komplexně. Za Tita mohli Jugoslávci cestovat po celém světě, zatímco dnes jsou v situaci, kdy 80 % studentů bělehradské nebo sarajevské univerzity nikdy nepřekročilo hranice. Myslím si, že otevřít balkánské země Evropě je zásadní věc.
Poslední bod je nešťastná Lisabonská smlouva. Pane premiére, vy jste to podepsal a díky mnohým poslancům a senátorům vaší strany není možné ji prosadit. Přitom se vymýšlí jedna záminka za druhou, proč to nejde. Naposledy to, že neexistuje parlamentní dohoda mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem. To je ovšem podle mého názoru náš domácí úkol. To nemá s Lisabonskou smlouvou nic společného. Lisabonská smlouva je náš mezinárodní závazek. Jak ostatně včera řekl Barroso v Praze, že když jsme to podepsali, měli bychom to přijmout. A pak plnit domácí úkoly, které pro nás z toho vyplynou. Vzhledem k tomu, že to všechno, na co se poukazuje, platí až někdy v roce 2011, případně 2013, když si to někdo vyžádá, myslím si, že bychom se neměli neustále na něco vymlouvat, přijmout Lisabonskou smlouvu, a pak psát své domácí úkoly. Děkuji vám za pozornost.
