14. schůze Senátu PČR, 1. den schůze 10.12.2009

k návrhu senátního návrhu zákona senátora Richarda Svobody o zrušení rozhlasových a televizních poplatků a o změně některých zákonů, k výroční zprávě Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2008

Návrh senátního návrhu zákona senátora Richarda Svobody o zrušení rozhlasových a televizních poplatků a o změně některých zákonů, senátní tisk č. 52

Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, kolega Svoboda nám zde odůvodnil návrh. Upozornil jsem jako zpravodaj, že sice systém poplatků není vůbec dokonalý, ale to, co se tu navrhuje, by vlastně vytvořilo novou chaotickou situaci a že o tom, jak v budoucnosti se zabývat financováním veřejnoprávních prostředků, bude třeba jednat, také s ohledem na to, aby nevzniklo nebezpečí politických tlaků, ještě větších politických tlaků na veřejnoprávní média než dnes.

Výbor po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR tento návrh senátního návrhu zákona zamítnout, určuje mne zpravodajem a pověřil mě, abych informoval předsedu Senátu. Děkuji.

Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2008, tisk č. 176.

Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedo, vážená paní Kavalírová. Já souhlasím s tím, že je potřeba, abychom měli archiv bezpečnostních složek v jednom domě, aby byl přístupný všem skutečným badatelům.

Beru na vědomí, že ústav, který se původně chtěl jmenovat Ústav paměti národa - ačkoliv je to ústav paměti Státní bezpečnosti, poněvadž paměť národa je samozřejmě daleko širší a větší, než paměť Státní bezpečnosti - organizuje různé výstavy, veřejné přednášky atd.

Problém je v tom, že to není vědecký ústav. Je to státní ústav, což je samo o sobě už chyba, protože vědecký ústav by měl být zcela nezávislý.

Když se podíváme na to, co ústav zatím produkoval, tak bylo o něm slyšet často a zpočátku se ústav projevoval jako dodavatel policejních záznamů o celebritách chtivým médiím. A myslím si, že tato jeho aktivita dávno neskončila. Žádné bádání vlastně nemá skutečné objektivní výsledky a není náhoda, že někteří mladí historikové, kteří tam původně šli s nadějí, že tam budou bádat, byli natolik znechuceni, že z  ústavu odešli, protože na tomto způsobu předstíraného bádání se odmítají podílet.

Třeba Tomáš Zahradníček, který před dvěma lety byl velkým podporovatelem ústavu, včera napsal v Mladé frontě, že se tu založil jakýsi ústav dějin KSČ nové doby, v němž opět nepůjde o výzkum, ale o správné názory. Ty výstupy jsou více méně propagandou, nejsou-li to čisté skandály.

Já nevím, jestli je to záměr nebo neumětelství pracovníků ústavu, kdy nejviditelnější metodou není vědecké bádání, které bylo doprovázeno oponenturou, ale ve skutečnosti skandalizace.

Kromě toho, jestliže vedení ústavu umožňuje různým brigádníkům, kteří nemají žádnou kvalifikaci, aby se tam hrabali v archivech a mohli potom výsledky tohoto svého pseudobádání publikovat, někdy dokonce v rodinném projektu, jako v případě skandalizace Milana Kundery, kde navíc došlo k celé řadě podvodů, a kromě toho i pan Žáček i autoři se tak tiše někde už od toho distancují, ale nikdo se dosud Kunderovi a některým jiným skandalizovaným neomluvil, tak to jsou absurdity, které je třeba odstranit.

Myslím si, že bychom měli podpořit požadavek, který zde navrhuje kolega Liška, aby archiv ústavu byl řádně zajištěn, aby byl pohromadě, aby bylo možné, aby skuteční historici v něm mohli bádat, ale abychom si uvědomili, že skutečné bádání může dělat pouze nezávislá vědecká instituce a nikoliv instituce, která je v podstatě státní a jejíž pracovníci navíc nemají ani kvalifikaci, kterou se musí každý historik učit, např. práci s prameny, už v 1. semestru na filozofické fakultě.

Proto si myslím, že bychom neměli podpořit tuto zprávu. Děkuji za pozornost.