1. schůze Senátu 27.11.2008
projednávání umístění radaru USA v ČR
Senátor Jiří Dienstbier: Vážení přátelé, pane předsedající, pane zpravodaji, páni ministři – tu nejsou. Víte, já si nedělám vůbec žádnou iluzi, že ten guláš, co se zatím kolem té smlouvy navařil, že ho tady nějakým způsobem vylepšíme nebo s ním něco uděláme. Nicméně cítím povinnost tady říct některé věci, které se celé této záležitosti týkají. Spory o radar v Česku se neustále míjejí – z nepochopení nebo záměrně – se samou podstatou problému. Tady přece nejde jenom o to, jestli srnky budou běhat po Brdech nebo o tom, jestli to bude rušit nějaké rozhlasové stanice nebo cokoliv jiného. Tady padají nejrůznější argumenty. Kdybych se měl s nimi se všemi vypořádávat, tak to budu dělat dvě hodiny, tak jako to bylo v těch projevech lidí, kteří na tom léta pracovali a samozřejmě prezentují jenom pozitivní stránky věci. Tady se mluví o tom, kdo je protiamerický a proruský a takovéhle věci, které myslím si, nemají v podstatě vůbec nic společného. Dokonce se argumentuje tím, že bychom měli Američanům, když něco chtějí, z vděčnosti tedy odsouhlasit tento systém, ačkoliv Američané nám přece pomáhali ne proto, že bychom byli nějací hodní Češi, ale proto, že to bylo v jejich zájmu a tento zájem se sešel se zájmem Evropy a se zájmem naším. Já myslím, že jde dnes o to, aby se tyto zájmy setkaly i dnes. O to jde především. Myslím si, že zvolení Baracka Obamy americkým prezidentem je po letech vlády neokonzervativních představ o výlučnosti USA pro toto setkání zájmů novou nadějí. Já se tady mohu zabývat jenom některými konkrétními věcmi. Tady se mluví, že když Robert Gates zůstává ministrem obrany, tak že to je potvrzení toho, že Američané v tomto projektu budou pokračovat. Ale Gates je ministrem obranu kvůli Iráku a Afghánistánu a nikoliv kvůli něčemu, co pro Američany v celém tom strategickém balíku, který obnáší více než 70 mld. dolarů, je to, čemu říkají peanut, nebo-li burské oříšky. Barack Obama v kampani mluvil o diplomacii a nutnosti spolupráce s evropskými spojenci. Zřejmě cítí, že bezpečnost ve světě nelze zajistit ani násilím ani jednostrannými americkými akcemi, ale dohodou Evropanů a Američanů o tom, jaká nebezpečí nám hrozí a jak jim budeme společně čelit. Proto tvrdit, že Obama podporuje protiraketový deštník na základě dvoustranných jednání s Českem a Polskem, je přinejmenším nepřesné. Moderátorovi televize FOX Billovi O´Raillymu Obama řekl, snad na třetí otázku odpověděl, že on – a to ještě před volební kampaní – že on podporuje tento systém za předpokladu, že bude fungovat, a Joe Biden, viceprezident, který byl zvolený, který byl od začátku vždycky proti těmto derivátům hvězdných válek, tak ten ještě dodává argument další, a to argument, že s tím bude souhlasit pouze tehdy, pokud náklady na tento systém nebudou vyšší než náklady na systémy, které by to mohly překonat. Mimochodem, Andrej Sacharos už kdysi upozornil, že vybudovat takový systém je nesmírně nákladné a neutralizovat ho velmi jednoduché a levné.
Podmínka fungování systému splněna není. Zkoušky raket zatím selhávají, naposledy v druhém listopadovém týdnu v Tichomoří při zkoušce, která stála 55 milionů dolarů, minula protiraketová střela Aegis raketu, kterou měla zničit. Přitom nefungovaly senzory od společnosti Raythorn, která se angažuje při plánování radaru v Brdech. Zkouška rakety proti útočící střele v nejvyšší fázi letu, plánované pro Polsko, která stojí více než sto miliónů dolarů a podle odborníků není jisté, zda se zkoušky v příštích dvou letech podaří. To je tedy pokud jde o fungování tohoto systému. Kromě toho Barack Obama slibuje Američanům zlepšení jejich ekonomické situace a při současném stavu americké a světové ekonomiky a při enormním zadlužení Spojených států to nebude snadné. Fantazie hvězdných válek, které, jak říkal, stála od začátku, od Reaganových dob, 160 mld. dolarů bez jakéhokoliv praktického výsledku. Je také proto legitimní otázka, zda Američané budou chtít utrácet další miliardy na systém, který má zlikvidovat jedinou jadernou zbraň odkudsi, kde dosud nic takového není. Generál Henry Obering sice tvrdil, že na rok 2009 jsou budovatelé systému plně zabezpečeni, ale i on musel přiznat, že kvůli krizi nějaký finanční výpadek nastane. Včera jmenoval zvolení prezident Petera Orszaga, dosavadního šéfa rozpočtové kanceláře Kongresu, ředitelem kanceláře Bílého domu pro správu a rozpočet. Pověřil ho úkolem důkladně prověřit federální výdajové programy a vyloučit takové, které nejsou nezbytně nutné. Generál Henry Obering, odcházející šéf oddělení raketové obrany v Pentagonu v rozhovoru tady pro Právo (3. 11. 2008) tvrdí, že „bez protiraketové obrany prezidentovi zůstávají jen dvě možnosti: preventivní útok nebo odveta“. Avšak politiku odvety za 11. září bezkoncepčním útokem na Afghánistán a Irák s beznadějnou perspektivou východisek z těchto pastí, vymýšlení hrozeb a strašení americké, a teď i naší veřejnosti, většina Američanů odmítla v listopadových volbách prezidenta, senátu a sněmovny reprezentantů.
Mluví se často o ruské hrozbě v těch argumentech. Neustále se říkalo, že rakety nejsou proti Rusku, ale samozřejmě proti Rusku by neměly vůbec žádný význam, protože proti ruskému raketovému potenciálu nějaký radar tady nebo pár raket v Polsku samozřejmě žádnou hrozbu neznamenají. Ale jestliže Rusové hrozí, že postaví raketový systém v Kaliningradu, tak je to podle mého názoru prostě jenom vyjednávací argument a od toho jistě ustoupí v případě, že dojde k nějaké všeobecnější dohodě.
Myslím si, že, mimochodem, poslední dokument amerických zpravodajských služeb upozorňuje, že bez změny americké politiky v tomto smyslu Rusko, Čína, Indie a Pákistán budou posilovat vlastní jaderný deterent, a možná, že se potom najdou i někteří jiní.
Já si myslím, že je proto nejvyšší čas, a změna v Bílém domě to umožňuje, začít znovu jednat o novém bezpečnostním systému tak, jak s ním počítala Charta pro novou Evropu na konci roku 1990 a prezident Bush starší, když tehdy mluvil o novém světovém řádu. V tomto duchu lze chápat návrh prezidenta Sarkozyho z Nice svolat v rámci OBSE v létě 2009 summit, z něhož by mohly vzejít „základy pro novou panevropskou bezpečnostní smlouvu“. Po setkání s ruským prezidentem oprávněně upozornil, že radar v Česku a rakety v Polsku, stejně jako záměr instalovat ruské rakety v Kaliningradu, jsou kroky proti duchu zamýšlené dohody. „Do té doby“, říká Sarkozy, „prosím, nemluvme o žádném umístění protiraketového štítu anebo rozmisťování raket, což vůbec nezvyšuje bezpečnost v Evropě a vše jen komplikuje“. Sarkozy by stěží řekl, že o přípravě jednání o bezpečnostní smlouvě je dohodnut s Obamou, kdyby neměl jeho souhlas, tím spíše, když dodal, že summit NATO v dubnu bude příležitostí, kde „společně s našimi americkými přáteli představíme návrhy nové bezpečnostní dohody pro kontinent“. Obama ani jeho tým to nedementoval, zatímco na falešnou informaci o Obamově podpoře raketového systému v rozhovoru s polským prezidentem byla odmítavá reakce okamžitá. Nejistota o postoji příštího prezidenta prýští také z vyjádření Saši Vondry a polského ministra Radka Sikorského. Vondra vychází z toho, že Obama v kampani několikrát řekl, že systém smysl má, ale dodává, že vláda Spojených států má „svaté právo“ ho zhodnotit. Také Sikorski říká, že „chceme vědět, jakým směrem vítr vane…“. Je opravdu jen na USA, aby si vytvořily vlastní názor.“
Vondra doufá, že styčnou plochou s Obamovou administrativou by mohl být důraz na propojení amerického štítu s NATO, což podle něho Česko prosadilo v jednání s USA. Potíž je v tom, že summity NATO se tomu vyhnuly diplomatickými formulemi typu ani oblečená, ani nahá. Také výroky generálního tajemníka NATO a jeho mluvčího, nebo Sarkozyho po české kritice svého vystoupení v Nice, že systém je dvoustrannou záležitostí ČR, Polska a USA, jsou diplomatickou formou odmítnutí. Sikorski proto říká, že bychom měli postupovat v této věci opatrně a „trpělivě vyčkat na novou administrativu a na to, až se rozhodnou“. Stejně rozumně se zatím chová naše Poslanecká sněmovna.
Není tedy důvod, aby Senát v tak nejisté věci, o níž se navíc nepodařilo přesvědčit většinu českých občanů, předjímal svým rozhodnutím vývoj událostí. Autorita Senátu, od kterého se očekává nadhled a věcné posuzování předložených témat, bude zbrklým jednáním v očích veřejnosti jen dále oslabena. Nechtějme být směšní. Tím spíše, a o tom už nechci ani mluvit, že nám Senát kolegiálně předložil tento program na první schůzi, kde čtvrtina členů Senátu se nemohla podílet na předběžných diskusích.
Já se proto domnívám, že jediným účelem našeho schválení těchto smluv je podpořit americkou lobby, která prosazuje tento zcela zbytečný systém proti duchu americké politiky, která dnes hledá alternativu pro pád neokonzervativních iluzí. A já bych vás proto žádal, abychom si počkali se schvalováním tohoto radaru do přinejmenším dubnové schůze NATO, do letního bezpečnostního summitu, který by měl diskutovat o nových strategiích. A nespěchat, možná nejlépe to odložit do konce příštího roku, až budeme znát důsledky a průběh těchto jednání a to je to, co bychom podle mého názoru měli udělat, abychom nebyli jedinou institucí, která takto jednoznačně podpoří tento projekt. Děkuji vám za pozornost.
