RAKETY 01. 01. 07

Nejisté a nepřesné informace o úvahách zbudovat v zemi české či moravské protiraketovou nebo snad jen radarovou základnu dostaly přesnější obrys návštěvou skupiny amerických profesionálů, kteří objeli vojenské újezdy, aby vyhodnotili, v kterém z nich by se hodilo takovou základnu zřídit.  
Myšlenka základny nespadla s nebe. Přestože takový podnik nelze připravovat bez aktivní účasti politických kruhů a bez veřejnosti, vyjednavači na české straně se jím už nejméně rok či spíše dva zabývali tajně. Zřejmě tušili, že občané nebudou jásat. Rovněž ve Washingtonu vyčkávali, jak zjistil  New York Times, aby se toto téma nestalo součástí českého předvolebního boje.
    Opožděná veřejná česká debata se zatím nemůže opírat o jasná fakta a proto v ní převažují emotivní postoje. Jsme spojenci USA? Chceme se podílet na vlastní obraně? Chceme čekat jako tolikrát v minulosti někde v závětří v naději, že se o naši bezpečnost někdo postará, případně nás nechá zase na holičkách?
Případná protiraketová základna by měla být součástí světového systému obrany před útoky z dalekých krajin. Odkud? Stěží lze brát vážně představu, že Irán nebo severní Korea zaútočí špičkovou vojenskou technologií na Ameriku, Evropu či české země. K tomu by se musely nejdříve stát opravdovými velmocemi. Nebo předpokládáme útok z mocného  světa islámského fundamentalismu, který by se rozhodl vést „válku civilizací“ proti západnímu „Satanovi“? Možné je všechno, ale trvalo by desítky let než by se podobný scénář mohl stát reálným. Hrozí světu Čína nebo Rusko? Nejpravděpodobnějším důsledkem zavádění systému ve Střední Evropě by mohly být obavy v Moskvě o úmyslech jeho autorů. Nepokoušejme možnost nových závodů ve zbrojení v už dosti labilním světě.       
Americká vášeň pro špičkové zbrojní systémy neodpovídá nebezpečím, která v dnešním světě hrozí. „Hvězdné války“ nejsou účinné proti terorismu, který používá asymetrické guerillové prostředky včetně sebevražedných atentátníků. Mnohem menší výdaje by stačily na odstraňování příčin nenávisti, především na rozvoj v zemích, jejichž životní podmínky znemožňují důstojný život. Jejich obyvatelé, zejména mladí, snadno podléhají fanatikům, kteří jim nabízejí uplatnění v extrémních, případně teroristických aktivitách proti bohatému světu, který se jim zjevuje v globálních mediích a který považují za příčinu svého bídného a nedůstojného postavení. Evropa to díky své historii a poválečné schopnosti překonat staletí evropských válek cítí lépe.
Pragmatické české podpůrné argumenty se zabývají přínosem pro zaměstnanost nebo pro možnosti technologické modernizace podniků, které by se na provozu základny podílely. Lze pochopit některé naše vojáky, kteří snad doufají v nové vlastní uplatnění v NATO. Avšak zaměstnanci vysoce tajného projektu by byli Američané a  technologie americké. Z bezpečnostních důvodů by byly ze Spojených států zřejmě dodávány i potraviny a zajišťován další servis jako na Bondstilu v Kosovu, kde mají i McDonald a speciální obchodní dům. Americká armáda by stejně jako jinde požadovala exteritorialitu. Ani případné trestné činy vojáků na našem území by neřešily české orgány. Z Polska, jejíž vláda bratrů Kaczynských zdůrazňuje prioritu vztahů s USA ještě více než vlády předchozí, už zaznělo, že takový požadavek by byl nepřijatelný.
Od českých stoupenců raket zazněla otázka, zda chceme plnit své smluvní závazky vůči Spojeným státům. Česká republika však nemá vojenské závazky vůči USA, ale vůči NATO. Jako jeho člen nemůžeme činit tak závažné rozhodnutí dvoustrannou dohodou s jedním, byť nejmocnějším, členem. Rovněž naše členství v Evropské unii vyžaduje společný postup všech spojenců v souladu s vývojem společné evropské zahraniční a bezpečnostní strategie. Zatím víme, že Kanada se odmítla na protiraketovém systému podílet, debata v NATO je v plenkách a v EU se tím sotvakdo zabývá. Významný německý politik, dotázán v Praze, co si o základně u nás myslí, s úsměvem odpověděl, že je to naše věc a Německo se k tomu nebude vyjadřovat. Volba země Rumsfeldovy „nové Evropy“ je zřejmě pokusem tento kruh prorazit. Avšak také v USA mnozí chápou, že účinné partnerství na světové scéně je možné jen se silnou Evropu s jedním telefonním číslem. Jakékoli jiné úvahy na české scéně nás mohou pouze zavést do izolace v Evropě, aniž bychom získali úctu Washingtonu.  
České občany stěží někdo přesvědčí, že právě my bychom se měli bez ohledu na naše spojence v NATO a EU na raketových deštnících podílet. Většina parlamentních stran je proti a návrh by těžko získal většinu sněmovny. Přes osmdesát procent občanů v průzkumu základnu odmítlo. Debata, zda má rozhodnout vláda a parlament nebo občané v referendu se zdá proto skoro zbytečná.