PŘEDSUDKY VÁCLAVA KLAUSE 02. 01. 07

Protože ví, že mnoho lidí trpí předsudky, naznačí, že Karel Schwarzenberg je původem šlechtic, bohatý člověk a cizinec, ačkoli se tím napadený nechlubí, vystupuje jako každý jiný občan a svým sociálním cítěním se liší od mnohých nadutých zbohatlíků z privatizace první poloviny devadesátých let. Cizinec? Jeho otec v roce 1938 patřil ke skupině českých šlechticů, kteří žádali Beneše, aby odmítl Mnichov a byli připraveni bojovat za Československo, v květnu 1945 oblékl uniformu československého důstojníka a vedl revoluční národní výbor v Čimelicích. Jeho syn Karel se i v emigraci cítil být Čechem, podporoval českou kulturu, chartisty a na jeho zámku v Bavorsku mohl Vilém Prečan vytvořit archiv doma zakázaných českých textů. Po listopadu se hned vrátil do Prahy, zapojil se aktivně do úsilí o trasformaci společnosti a svých styků na vysoké úrovni v Evropě i v Americe využíval k prosazování cílů československé a poté české zahraniční politiky. Prezident snad nemůže myslet vážně, že nový ministr může být překážkou prosazování českých zájmů ve vztazích s Rakouskem. Schwarzenberg díky své autoritě v Rakousku vždy výrazně přispíval k zdárnému vývoji našich vztahů.
Václav Klaus pohlíží na Evropu a svět nacionálními brýlemi z muzea sebestředných obrozenců. Odpor k evropské politické integraci je tak hluboko vryt v jeho ego, že ho se zvláštní posedlostí pašuje do svých textů, i když píše o svém obdivu k Georgi Orwellovi. Proti politické Evropě se neváhá spojit s irským levičákem, který je jinak jeho naprostým ideologickým protikladem.

Prezidentovi proto nejde o Schwarzenberga, ale o jeho evropanství. Vždy znovu potvrzuje, že nejlepší tradice českého politického myšlení jsou mu cizí. Už v dobách, kdy Češi bez politické moci usilovali o obnovu postavení národa v Evropě, jeho tvůrčí mozky věděly, že uzavřít se do českého skanzenu by bylo zničující. Karel Havlíček brojil proti sentimentální iluzi, že „co je české, to je hezké“ a češství chápal jako součást lidského údělu. Podobně smýšlel František Palacký. T.G.Masaryk českou otázku vnímal jako světovou. V této tradici se snažila československá politika mezi válkami o evropské zajištění státní existence. Její neúspěch potvrdil, že český stát může prosperovat a zajistit bezpečí pro své občany jen jako aktivní činitel při vytváření bezpečné Evropy. Po válce to pochopili představitelé mnohem větších evropských národů a rozhodli se usilovat o evropskou integraci. Tím spíše je to naléhavý úkol v dnešním stále propojenějším světě.

Od listopadu si československá a česká zahraniční politika zachovala kontinuitu svého základního směřování bez ohledu na to, které strany byly právě ve vládě. Také dnes většina politických sil stejně jako většina občanské společnosti chápe posilování evropské integrace jako nejjistější záruku uplatnění zájmů českých občanů. Prezidentův argument, že Schwarzenberg reprezentuje okraj politické scény, její menšinovou část, je proto paradoxní. Menšinovou část politické scény reprezentuje Václav Klaus a někteří jeho souputníci. Jsou menšinou v Evropě, kde jejich partnery – nepočítáme-li různé extrémisty, s nimiž by byli neradi srovnáváni – jsou jen bratři Kaczynští a část britských konzervativců – a jsou zřejmě i menšinou ve straně, jejímž je prezident čestným předsedou.