Je Moskva viníkem plynové krize? 22. 01. 09

Skutečné potíže teprve přijdou

Podle Josého Manuela Barrosa je těžké zjistit, kdo je vinen. Nabízí postiženým podnikům, aby se obrátily na soudy. Než by se dočkaly jejich rozsudků, pár desítekEvropanů by zmrzlo a desetitisíce babiček by se zase musely vydat s nůšemi do lesa na klestí.

Krize vypukla, když se Rusko a Ukrajina 31. prosince nedohodly o ceně a o poplatcích za tranzit přes Ukrajinu, přes kterou teče 80 procent ruského plynu do osmnácti evropských zemí. Gazprom pak snížil dodávky, a když Ukrajina místo tranzitu plynu pro zahraniční zákazníky jím doplnila své obrovské zásobníky, zavřel kohoutky úplně.

Technické aspekty jsou jakousi "vedlejší škodou", pro evropské zákazníky bolestnou. Za nimi se však ani neskrývají zásadnější otázky ekonomického a politického rázu.

Ruská ekonomika sice překonala úpadek devadesátých let, ale se zátěží minulosti není dobře připravena na světovou hospodářskou krizi. Ruští kritikové navíc vidí příčinu v posilování tradičního ruského centralismu koncentrací ekonomiky v rukou státu. V závislosti na exportu surovin, zejména nafty a plynu, je Rusko snadno ohrozitelné výkyvy cen. Zastaralý technický stav, vyčerpávání dosavadních nalezišť a nedostatečná výstavba nových kapacit působí, že jen s obtížemi uspokojuje rostoucí potřeby. Z dlouhodobého hlediska to může vést k daleko větším potížím při zásobování Evropy, než jaké zažíváme v této chvíli.

Také potíže na Ukrajině jsou více politického než technického rázu. Rusko posílá plyn potrubím ze Sudži, ale na ně navazující plynovod do Užhorodu je naplněn plynem tekoucím opačným směrem. Ze zásobníků v západní Ukrajině zásobuje východ země, kde převážně ruské obyvatelstvo není příliš nakloněné ukrajinské vládě. Podle některých pozorovatelů plné zásobníky umožňují Ukrajině protahovat jednání do jara. V dané chvíli podmiňují dodávky do Evropy dohodou s Ruskem o tranzitních poplatcích.

Zvláštní kapitolou je společnost RosUkrEnergo, jež funguje jako prostředník v obchodu s plynem. Vlastní ji z poloviny Gazprom a z poloviny ukrajinští oligarchové, blízcí nejvyšším mocenským strukturám. Neplatí clo ani daně, protože sídlí v daňovém ráji švýcarského kantonu. Její účetnictví není transparentní a část vlastníků je anonymní. Julija Tymošenková se v říjnu 2008 dohodla s Vladimirem Putinem o potřebě tuto strukturu potlačit. Od té doby se nestalo nic.

To vše je jen skrovný výběr z informací poukazujícíchna propletenost mnoha politických, ekonomických, finančních a technických souvislostí plynové krize.