Měla jugoslávská válka smysl? 03. 04. 09

DESET LET OD PRVNÍHO "HUMANITÁRNÍHO BOMBARDOVÁNÍ" V HISTORII Čtyřiadvacátého března 1999 začaly země NATO bombardovat bývalou Jugoslávii. Než byly nálety 10. června ukončeny, STATISÍCE LIDÍ UPRCHLY nebo byly vyhnány ze svých domovů. Co se od té doby změnilo?

Když jsem kritizoval bombardování v ženevské Komisi OSN pro lidská práva, přiběhla ke mně vedoucí americké delegace s otázkou: "Ale co jsme měli dělat? Jaká byla alternativa?" Musel jsem odpovědět: "Chcete říct, že neví-li světová velmoc, co dělat, začne házet bomby?"

TERORISTICKÁ ORGANIZACE

Washington nejdříve vyškrtl kosovskou ozbrojenou organizaci UCK ze seznamu teroristických organizací. Když zinscenovala konflikt v Račaku, obviněni byli Srbové. Objektivní zpráva forenzního týmu EU, vedeného finskou specialistkou Helenou Rantaovou nesměla být zveřejněna, aby nepřekážela svolání mírové konference v Rambouilletu. Tam byly Jugoslávii předloženy podmínky, které nemůže přijmout žádná země: měla se smířit s možností odtržení vlastního území a souhlasit s tím, že síly pod velením NATO se budou volně pohybovat po celé Jugoslávii. Paradoxem je, že postoj Bělehradu uznala při ukončení bombardování rezoluce 1244 Rady bezpečnosti OSN: Kosovo zůstalo součástí Jugoslávie, vojska NATO byla podřízena OSN a jejich pohyb omezen na Kosovo.

KOSOVO

Miloševićova neschopnost nabídnout přijatelnou alternativu k albánskému požadavku nezávislosti Kosova vedla do slepé uličky. Ozbrojené střety však zahájila Kosovská osvobozenecká armáda (UCK). Útěk vesničanů před boji do lesů líčila mediální a vládní propaganda v USA a v západní Evropě jako etnické čistky, i když se po zastavení bojů podle dohody Holbrooka s Miloševićem v říjnu 1999 Albánci vrátili do svých domovů. Bombardování prodloužilo o rok vládu Miloševiće. Na jaře 1999 opozice ovládala většinu srbských měst. Jejich ulice zaplavovaly desetitisíce demonstrantů. Po 24. březnu odsuzovali válku, ale protestu proti režimu se přitom nevzdali. Milošević doufal, že národ ponížený bombami mu dá znovu důvěru. Na podzim 2000 vyhlásil volby a prohrál.

ETNICKÉ ČISTKY

Vyhlášeným cílem operace bylo zamezit etnickým čistkám, vytvořit podmínky pro bezpečí etnik a pro rozvoj demokratických institucí. Albánci vyhnaní Srby se vrátili během měsíce domů. Ze čtvrt miliónu Srbů, Romů a dalších menšin, vyhnaných albánskými extremisty po převzetí moci správou OSN, se za deset let vrátily jen stovky. Jejich majetky byly rozkradeny, byty a domy obsazeny.

Dodnes na území velkém jako osmina České republiky nedokázaly mezinárodní organizace spolu s tisíci vojáky KFOR zajistit pravidelné dodávky vody a elektřiny a bezpečnost nealbánských obyvatel. Srby v enklávách musejí chránit cizí vojáci. Prokurátorka tribunálu pro zločiny v bývalé Jugoslávii Carla del Ponteová teprve teď přiznala, že nesměla vyšetřovat obvinění z vražd unesených Srbů a obchod s jejich orgány. Byly zničeny stovky kostelů a klášterů, součást evropského kulturního dědictví. Oficiálně je nezaměstnanost padesátiprocentní, reálně mnohem vyšší.

Hlavním příjmem jsou dotace mezinárodních organizací a příspěvky rodinných příslušníků z Evropy, USA a Kanady. Zahraniční investoři v nestabilním prostředí neriskují. Jeho statut neposiluje ani další únik západního společenství od zodpovědnosti, kterým je vyhlášení nezávislosti Kosova. Zahraniční protektorát, kterému vládne UCK, uznalo za nezávislý stát jen 52 zemí. Bohužel k nim patří Česká republika.

NOVÝ MNICHOV

Odříznutí Kosova, připomínající mnichovské odtržení našeho pohraničí, je porušením mezinárodního práva. Helsinské dohody připouštějí změnu hranic jen se souhlasem všech, kterých se to týká. Srbsko se nevzdá svého historického území. Nabízí Kosovu statut podobný Hongkongu.

Určitým pokrokem je, že uznání Kosova Srbskem není podmínkou pro jednání o jeho přijetí do EU. Zřejmě se čeká, že balkánské napětí vyšumí zapojením všech do Evropy. Ale v Kosovu doutná staletá představa o sjednocení Albánců do jednoho státu. Západní Makedonii a jih Srbska kosovští nacionalisté považují za "východní Kosovo". Etnické dělení tak brání další stabilizaci Bosny a Hercegoviny, ale i celého území.